Jednoho krásného prázdninového dne, před pár lety jsem jel já, brácha a babička s dědou na chatu. Jediný kdo měl v té době řidičák byl děda, ale akorát auto neměl, když jsme někam jeli s dědou, půjčil si od rodičů. No a v ten krásný den jsme jeli na chatu "Vápenou" (velká chata v lese u obce Vápenná). Je tam bazén, kurt a klid. Vždycky nás tam bylo tak 10 rodin, všichni jsme se znali a ten týden jsme si pěkně užili. Nechci tu popisovat celý týden, ale cestu tam. Každým rokem jsme jeli po různých vesničkách a dlouho to trvalo, ale ten poslední rok co jsme tam jeli, jsme se projeli chvilku po dálnici, děda nerad jezdí po dálnicích, prý tam jezdí hovada a je to na zabití, ale v dnešní době každý spěchá a chce být všude co nejdřív, tak jsme dědu nakonec přemluvili. Všechno měl děda pod kontrolou, ale do té doby než jsme sjeli z dálnice a jeli serpentinama do kopce pokrytého lesem. Cesta nahoru byla nekonečná a nudná, ale přestala být nudná, když si něčeho brácha všiml. Najednou brácha v klidu proslovil "Dědo, nějak ti dochází benzín", děda na to "Co blbneš, ještě tam mám plno". Pak tedy brácha přestal dědu chápat a podíval se na rafičky. Problém byl v tom, že se děda díval na rafičku, která ukazovala teplotu v autě a byla dost vysoko. Naopak ta druhá, která ukazovala benzín, byla pod nulou. Pak tedy jsme si všichni říkali že tady zůstaneme na kopci trčet a ještě náš někdo mezi těmi zatáčkami neuvidí a sejme nás. Jeli jsme dalších asi 10 minut a pořád jsme se modlili ať už jsme nahoře a sjedeme to dolů. Když jsme pomalu sjížděli po serpentinách dolů, všichni jsme si ulevili. Nakonec děda pootočil klíčem a najednou jsme jeli úplně tiše, nejhorší by bylo, kdyby jsme museli brzdit, moc by jsme toho neubrzdili. Sjeli jsme do nějaké obce a tak jsem projeli celou obec až k benzínce.