Stalo se to před čtyřmi lety. Babička se rozhodla podívat do Brna na své nebožtíky rodiče. Jako obvykle jsem jel s ní já, jeli jsme rychlíkem do Brna. Tam jsme přestoupili na tramvaj, která jela rovnou ke hřbitovu. U hřbitova nás čekal její brácha (můj prastrýc). Koupili jsme různé květiny, svíčky a všelijaké věci na hrob. Když jsme byli u hrobu, vypadal dost zanedbaně. Je postaven pod jehličnanem, takže pořád byl zasypaný jehličím. Vyměnili jsme květiny, uklidili jehličí, upravili písek atd... Když chtěla babička zasadit květinu do půdy, tak se ohnula, během toho se jí kramfliky zabořily do hlíny. Babička zasadila květinu a když se chtěla narovnat, tak začala padat dozadu. Prvně se snažila chytnout všeho co se dalo jen aby nespadla. Chytla se prvně našeho velkého pomníku, který se pootočil a babičce sjely prsty z uhlazené stěny a padala dál. Dopadla tak, že zadkem shodila urnu vedlejšího hrobu a sedla si na nízký pomník. To nebylo všechno, začala padat dál. Nakonec se převrátila za pomník, jako když padáte do zadu ze židle. Skončila se zády v růžích, které rostly mezi hroby, se zadkem v kýblu, který naštěstí nebyl plný vody a její nohy trčely za pomníkem. Přes celý hřbitov ječela o pomoc a já se válel smíchy na lavičce. Její brácha za ní letěl a vytáhl ji. Babička měla akorát trochu mokrý zadek a odřená záda. Od té doby jsem zatím s babičkou na hřbitově nebyl...